Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Situace na Šumavě – škola polemiky on line

     Žijeme ve společnosti, kde narůstá počet problémů, k jejichž řešení je potřeba dosti rozsáhlého a leckdy i odborného vzdělání, přičemž často ještě není ani tohle postačující k tomu, aby člověk dokázal zaujmout zdůvodněně určité stanovisko. Na obou stranách linie sporu – případně na všech stranách – se vyskytují argumenty, které nelze jen tak „smést ze stolu“, pokud se člověk nechce dopustit destrukce poctivého hledání pravdy.

      Tím důležitější je, abychom my, kteří se snažíme děti a mladé lidi doprovázet na cestě k dospělosti, poskytovali dosatečně nosný příklad toho, jak se skutečná polemika, směřující ke společnému hledání nejlepšího řešení, vede či má vést. Z toho hlediska pokládám za velmi cenný ilustrativní příklad odpověď dlouholetého lektora zařízení Lipka pro environmentální vzdělávání v Brně Mgr. Aleše Máchala na článek redaktora Učitelských novin Lukáše Doubravy Konec kůrovcového experimentu na Šumavě?, kterou tu teď celou publikuji. Osobně mě velmi zajímá, zda ji v Učitelských novinách otisknou.
__________________________________________________________________________

Vážený pane redaktore,

 

            Aleš Máchaldovolte, abych se Vám krátce představil. Jmenuju se Aleš Máchal, posledních 20 let pracuju jako pedagog v Lipce – školském zařízení pro environmentální vzdělávání v Brně, kde se podílím na vysokoškolské výuce budoucích učitelů, přírodovědců a na dalším vzdělávání učitelů.      Obracím se na Vás s prosbou o zveřejnění reakce na Váš článek „Konec kůrovcového experimentu na Šumavě“ (UN 16/2011) a upřesnění některých Vašich tvrzení. Předesílám, že se nechci a nemohu pasovat na znalce, který dokonale rozumí veškeré spleti názorů, přístupů, zájmů a emocí, které rozhodují o budoucnosti tohoto národního parku. Jsem učitel, zemědělský inženýr s postgraduálem ochrany a tvorby životního prostředí, který má Šumavu rád stejně jako Vy. Dovolím si však reagovat alespoň na některé z Vašich výroků, o nichž se domnívám, že nad nimi nelze jen mávnout rukou.

        Uvádíte příměr: „Bolševici experimentovali s lidskou společností, ekologové zase dělají pokusy na naší nejkrásnější přírodě. Hraniční pásmo, které po čtyřicet let lidem upíralo komunistické vojsko, nedlouho poté zničilo komando zelených fanatiků.“ O jakém komandu to prosím mluvíte, co vlastně zničilo, jaké škody a nevratné změny zde byly způsobeny? Že místní ochranáři chtějí nechat v nejcennějších územích hospodařit pouze přírodní síly, to je projevem fanatismu? Podle zákona je posláním každého našeho národního parku ochrana přírody a přirozeného vývoje ekosystémů, právě kvůli tomu jsou parky zřizovány. V jednom s Vámi zcela souhlasím: „Zatímco lesákům jde o les, přírodovědcům jde o ekosystém.“ To je přesné a správné, avšak nutno dodat, že smyslem Národního parku Šumava není ochrana lesů jako takových, nýbrž zachovalých komplexů horských smrčin, rašelinišť, slatí a dalších nenahraditelných a nezdokonalitelných biotopů, jaké nemají v českém prostředí obdoby. Uvádíte pro Vás zarážející fakt, že tolik odborných pracovišť (sic!) „je přesvědčeno o potřebě tvorby jakéhosi pralesa ve vzdálené budoucnosti, a to i za cenu ztráty kvalitního hospodářského či kulturního lesa“. Ale to je přece právě to zásadní nedorozumění – první zóny národního parku Šumava nejsou, nebyly a nemají nikdy být hospodářským lesem. Pokud však politické a hospodářské tlaky nabydou takových rozměrů, že převáží zájmy dřevařského či rekreačního průmyslu, pak se chtě nechtě budeme muset se statusem národního parku natrvalo rozloučit. Jedno, nebo druhé, obojí je zde neslučitelné.

       Dovolte ještě poznámku k „ubohým smrčkům“, o jejichž osud v usychajících a suchých porostech se obáváte. Domnívám se, že pro malé smrčky, ale i jeřáby, buky a kleny v lokalitách podobných Březníku jsou právě odumřelé stojící i ležící a tlející kmeny tím nejlepším a nejvhodnějším prostředím pro jejich růst a vývoj v drsném horském klimatu. Opačnou variantou, kterou nepřímo obhajujete, je odtěžení schnoucích porostů, jejich odvezení a následné vysázení stromků na takto vzniklé holiny. Jakou však ochranu před klimatickými podmínkami a okusem mají tyto sazeničky na holinách? Obávám se, že minimální či spíše nulovou. A k tomu už jen na okraj: že panu řediteli Stráskému vadí v logu národního parku uschlý strom, jen potvrzuje jeho mylnou představu o tom, že ve zdravém lese suché stromy nemají co dělat. Možná by nebylo od věci, abyste si spolu vyjeli třeba do Žofínského pralesa a přesvědčili se zde, kolik mrtvých a rozkládajících se stromů je v něm k vidění. V této souvislosti dovolte, abych Vás upozornil také na omyl či formulační nepřesnost, které se dopouštíte tvrzením, že „Boubínský prales začali naši předkové vytvářet před sto padesáti lety“. Přísná bezzásahová lesní rezervace zde byla vyhlášena roku 1858, aby ochraňovala dílo stvořené přírodou, nikoliv proto, aby se zde započalo s vytvářením pralesa. To opravdu – při vší úctě – neumí lesníci, ekologové, ba ani ochranáři. Ti všichni mohou pomoci jen tím, že nebudou bránit přírodním procesům.

       Závěrečný odstavec Vašeho článku je pro člověka, který se celý život naplno věnuje environmentální výchově a vzdělávání opravdu hořkým soustem i proto, že stejně jako celý Váš časopis je určen především učitelům. Pakliže ředitel NP Šumava nedoporučuje žákům ani učitelům navštěvovat informační centra, která provozuje jím řízená organizace (!), měl by vysvětlit a obhájit svůj výrok, ve kterém uvádí, že „ekologové totiž v těchto centrech vyučují jen zelenou ideologii“. Takovému tvrzení bych se divil, i kdybych tato střediska neznal a nevážil si mnohaleté práce jejich zaměstnanců. Ale poněvadž vím, jak tato střediska vypadají a jaké služby veřejnosti i školám nabízejí, považuju tento názor pana ředitele za neuvěřitelný a skandální, nemající daleko ke křivému nařčení. Co vlastně panu Stráskému tolik vadí? Že se zde návštěvníci dozvídají, jak složitým organismem je ekosystém horského potoka, rašeliniště, smrčiny? Že jim zde vysvětlují, že tlející dřevo je nezbytnou a přirozenou součástí horského lesa? Že je upozorňují na možné nebezpečí pádu stromu v bezzásahových lokalitách? Že jim nabízejí metodicky i odborně vynikajícím způsobem zpracované publikace o přírodě Šumavy, většinou připravované ve spolupráci s Bavorským národním parkem? Tohle je „zelená ideologie“?

     Prosím Vás o uveřejnění mé reakce na stránkách Učitelských novin a o vysvětlení posledně uváděných tvrzení pana ředitele Stráského tak, aby Vaši čtenáři-učitelé nebyli uváděni ve zmatek, pochybnosti a nedůvěru vůči informačním střediskům NP Šumava.


                                       Děkuji Vám za odpověď.

                                      Aleš Máchal
                                      Tvrdého 22
                                      602 00 Brno


    hodnotil 1 uživatel

Jeden komentář k příspěvku

  1. avatar

    Dobrý den.
    Myslím, že přístup, který UN zaujaly k dané probelatice článenkem Lukáše Doubravy, byl natolik pobuřující, že vzbudil oprávněnou kritiku, z níž alespoň některé příspěvky UN následně zveřejnily.
    Kdo sleduje UN dlouhodobě, toho jistě názor redakce nepřekvapil. Překvapivá byla spíše neobjektivnost a nevyváženost, která nebývá u UN tak běžná.
    I tak mají UN své kvality.
    ON

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.